= síly, které působí mezi jednotlivými atomy ve strktuře molekuly. Řídí se velmi jednoduchým zákonem (kterým se řídí i téměř každý člověk - studenti určitě) o dosažení minimální energie. V praxi to znamená, že každá molekula bude existovat v takové formě, která ji (v daných podmínkách) umožní mít co nejmenší energii (nejmenší povrch, nejvíce stabilní vazby, atd.).
Vazebná energie je energie, která se uvolní při vzniku vazby. Čím vyšší tato energie je, tím stabilnější vazba je (představte si to tak, že ze sebe vydá hodně energie, tedy jí musí zbýt už málo - stejně jako studentovi po náročném dni).
V úvodu bylo řečeno, že elektrony jsou jedinné částice, které se mohou mezi atomy přesouvat, je tedy logické, že chemická vazba musí mít něco společného s elektrony. Jedná se o sdílení elektronového páru, podle toho jak moc se jedná o sdílení, nebo "krádež" poté rozlišujeme typy vazeb. Nejdříve ale jak takové vazby vznikají. Aby se mohlo něco sdílet (ukrást), tak potřebujeme aby ten co bere se přiblížil k tomu co dává. V chemii takovémuto přiblížení říkáme účinný překryv a odehrává se výhradě ve valenční vrstvě.
Samozřejmě ne každý překryv je účinný, tedy ne každý vede ke vzniku vazby. Kupříkladu přiblíží-li se k sobě p orbital orientovaný v ose x (px)a p orbital orientovaný v ose y (py), pak se tyto vrstvy asi jen těžko spojí. Dalším pravidlem je energetické pravidlo. Aby došlo k překryvu, musí mít atomy vrstvy zhruba stejnou energii (studenti se těžko spojí bez donucení na nějakém projektu, pokud je jeden lenoch a druhý aktivní).
Vaznost prvku = vlastnost, která určuje, kolik kovalentních vazeb může prvek utvořit (tedy kolik ručiček může podat jiným prvkům)
Tady máme přehled několik základních překryvů a jaké vazby z nich vznikají:
- je mezi prvky, jejichž rozdíl elektronegativit je menší, než 0,4. Tato vazba bývá velice stabilní, dochází k opravdovému sdílení elektronového páru (žádný z partnerů nemá výrazně vyšší náboj než ten druhý). Typická je tato vazba u organických sloučenin mezi uhlíkem a vodíkem. Samozřejmě, pokud s jedná o vazbu dvou totožných prvků, je rozdíl elektrogenativit roven nule, což spadá také do této kategorie.
- je mezi prvky, jejichž rozdíl elektronegativit je mezi 0,4 a 1,7. Tyto vazby se chovají různě, nelze je nijak unifikovat. Typickým zástupcem takovéto vazby je oxid uhličitý (C-O vazba je tvořena rozdílem elektronegativit 1,0), pořád se jedná o sdílení obou elektronů, ale je zde už měřitelný jasný posun k jednomu z partnerů (tomu se říká indukční efekt).
- je mezi prvky, jejichž rozdíl elektronegativit je větší, než 1,7. V tomto případě se jedná už o "ukradení" celého elektronového páru. Typicky se jedná o molekulu chloridu sodného (NaCl), která by se tedy měla spíše psát Na+-Cl. Iontové sloučeniny bývají snadno rozpustné ve vodě (tzv. disociovatelné), protože de facto mezi nimi žádá vazba ani není. Jedná se více o přitažlivost kladného a záporného iontu.
- je mezi tzv. lewisovskými kyselinami (viz anorganická chemie - typy reakcí), kdy jeden z partnerů - centrální atom - poskytne celý elektronový pár a ten druhý - ligand - jej přijme. Tomuto systému se také říká donor-akceptorový (donor je dárce, akceptor příjemce) a tomuto typu vazby se někdy říká komplexní. Existuje celá řada sloučeniny s touto vazbou a většina výzkumu v anorganické chemii se právě soustřeďuje na komplexní sloučeniny. Příkladem je hexakyanoželezitan draselný (K3[Fe(CN)6] - červená krevní sůl, s krví ale nemá nic společného :( )
- je typ vazby mezi atomy kovu v pevném skupenství. Pro tuto vazbu je typické, že elektrony tvoří tzv. elektronový oblak, což vlastně znamená, že jsou delokalizované po celém povrchu kovu a to je také příčina vodivosti elektřiny všech kovů.
- to jsou interakce, které nezpůsobují trvalou vazbu, jsou velmi proměnné, ale vyskytují se velice hojně v přírodě (a i my je dnes velice hodně využíváme), např. v lidské DNA, díky nim mohou mouchy lézt po stropě, atp.
Tyto vazby jsou velice slabé a podílejí se většinou jen na tvaru molekul, nebo celkovém chování směsi (např. voda by za normálních podmínek byla plyn, kdyby neexistovaly tzv. vodíkové můstky, což je jeden z typů nevazebných interakcí). Zkoumal je pan Van der Waals a po něm se také jmenují Van der Waalsovy síly .
= když se vlivem překrytí vazeb zkříží (= zhybridizují) orbitaly a vzniká nový typ orbitalů. Jedná se o jednu z mnoha teorií vysvětlující, jaký je tvar a prostorové urpořádání tří- a víceatomových molekul. T tímto tématem se ale podrobněji zabýváme v kapitole hybridizace a její uplatnění je více v organické chemii, nebo v modelování dle VSEPR, MO-LCAO a podobných teoretických záležitostí (opět spíše pro VŠ).