Tato kapitola neřeší konkrétní názvosloví, jelikož organické a anorganické názvosloví se značně liší. Zde se budeme zabývat pouze typy názvů a vzorců, které jsou pro celou chemii společné. Řekneme si jaké to jsou, jak vypadají a k čemu nám slouží. Začněme tím jednodušším:
V chemii platí, že jedno chemické individuum (molekula) lze pojmenovat několika různými názvy a všechny jsou de facto správně. Více možností pojmenování je chemii organické, neboť tam se vlivem více podoborů dostalo více názvů, které se začali komolit s názvy již zaběhnutými, nebo s novými pravidli názvosloví. V anorganické chemii se většinou vyskytuje 1 až 2 názvy a dnes již je často jeden z nich velice archaický a už se s ním v praxi ani nesetkáme.
Řídí se pravidly vydávanými IUPAC[3] a vyjadřuje naprosto přesně, jak struktura vypadá (a to i včetně prostorového uspořádání, je-li to potřeba). Při správném použití tohoto názvosloví si můžete být vždy jisti tím, že popsaná struktura bude kýmkoli na světě jednoznačně identifikována (samozřejmě se bavíme o anglickém názvu, pokud název přeložíte do českého jazyka s našimi pravidly, tak mu moc lidí ze zahraničí roumět pravděpodobně nebude).
Bývá velice starý, o chemické struktuře vám vubec nic většinou neřekne a má spíše vztah k objevu dané látky (kde se vyskytuje, jak byla získána), nebo k jejím vlastnostem (barva, zápach). Tyto názvy bývají ale velmi často velmi vžité a z povědomí se už odstraňují velmi těžko, nebo jsou podstatně jednodušší, než systematické názvy (obzvláště v organické chemii), tedy slouží jako lepší katalogový identifikátor.
Je název, který je chráněn autorským zákonem, většinou také se strukturou moc nesouvisí (výjimkouu je ale třeba farmacie, kde se často systematický název odráží v názvu obchodním). Vymýšlejí si jej firmy tak, aby byl atraktivní pro zákazníka (snadno zapamatovatelný, vtipný, originální, ...). Z toho ale bohužel vyplývá, že jedna látka muže mít vícero obchodních názvů.
To je taková zkomolenina triviálního názvu a systematického názvu. Používá se hlavně u složitějších struktur, kdy jedna část struktury má triviální název a je na ni navázáná část, která triviální název nemá.
Odvozuje se z chemického názvu látky (zkratkami jednotlivých částí), tedy vychází ze systematického názvu. I tento název je mezinárodně uznávaný a lze jejpoužít jako jednoznačný identifikátor, nicméně z něj už není možné poznat přesnou strukturu. Používá se hlavně u organických molekul (léčiva)
Samozřejmě, že ne každá látka musí mít každý z těchto názvů. Zde máme tabulku, která tyto názvy shrnuje:
| Systematický název | Hexathiokyanoželezitan draselný | 4-acetylamino-1-hydroxybenzen |
| Triviální název | Červená krevní sůl | - |
| Semitriviální název | Ferrikyanid draselný | para-acetylaminofenol |
| Obchodní název | - | paralen |
| Generický název | - | paracetamol |
Je ten nejjednodušší jaký můžeme nalézt. Neřekne nám nic o skutečném vzhledu, ani nezobrazuje skutečné složení, pouze poměr atomů, které jsou zastoupeny ve sloučenině. Tyto vzorce jsou někdy výsledkem chemické analýzy a je potřeba je dále zpracovat, aby bylo možno se dostat k výsledku, který chemikovi už něco řekne.
Tento vzorec nám říká přesné složení. Nezobrazuje jak molekula ve skutečnosti vypadá, ale u jednodušších (hlavně anorganických) molekul stačí. Jedná se o výčet všech prvků jako u předchozího, ale není udáno v jakém poměru jsou vůči sobě zastoupeny, ale v jakém reálném množství se v molekule vyskytují.
Ten vyjadřuje i přítomnost jednotlivých funkčních skupin. Hodí se pro většinu zápisů, pokud není třeba dodávat i prostorové uspořádání, nebo se nejedná o obrovské molekuly.
Je převedením vzorce se zobrazením všech vazeb. Stále zobrazuje ale strukturu dvojrozměrně, nejsou zde vidět vazebné úhly.
| Systematický název látky | Kyselina ethanová | 2-hydroxyethan-1-al |
| Empirický vzorec | CH2O | CH2O |
| Sumární vzorec | C2H4O2 | C2H4O2 |
| Funkční vzorec | CH3COOH | CH3(OH)CHO |
| Strukturní vzorec | - | |
| - | ||
| - | ||
| - |